Get all 10 Panychida releases available on Bandcamp and save 40%.
Includes unlimited streaming via the free Bandcamp app, plus high-quality downloads of Říruřec / Dreisessel, Storm Ravaging the Forest, Gabreta Aeterna, Válečná běsnění, Prokletí Christlova dvora, Haereticalia - The Night Battles, Grief for an Idol, Woodland Journey, and 2 more.
1. |
Krajina
00:12
|
|||
|
„Krajina jeví se nám takovou, jakými jsme sami; shledáme v ní to, co do ní odjinud jsme přinesli.“
„Die Landschaft offenbart sich uns so, wie wir selbst sind; wir erschauen in ihr, was wir von woanders her in sie hineingetragen haben“
*Josef Váchal, Šumava umírající a romantická – Böhmerwald sterbend und romantisch
|
||||
2. |
Bílý Samum
04:09
|
|||
|
Obloha jasná, ledový prst nocí kreslil do polí křišťálem.
Noční klid odchází, ranní mráz vráží teplému svitu do duše klín.
Obloha jasná, ledový prst nocí kreslil do polí křišťálem.
K učení vypraví máteř dítka svá,
s předtuchou zlou páteřík klouže dlaní.
Zaleskne se v očích slza jak mramor studená,
se skromnou svačinou opouští ves rodnou vstříc náruči plání.
Za lepší život svých potomků rodič dře se a odříká,
vzdělání cestou jest do světa z nevlídných horských slatí.
Uběhne den v dřevěných lavicích,
čas na cestu k domovu v zimě rychle se krátí.
Neúprosný soumrak na krajinu ulehá,
děti krátí si cestu přes pole lán.
Znenáhla vichřice bílá v náruč je objímá,
tisknou tělíčka k sobě, aby žádný nezůstal sám.
Zvonice zvuk bílým šerem se prodírá,
utichají hlásky sténající.
Rodiče zoufalí pátrají, hledají,
však pozdě jde záchrana –
smrt nenaplněné životy do svého království pozývá.
Obloha jasná, ledový prst nocí kreslil –
|
||||
3. |
Nikoho pán, nikoho sluha
05:33
|
|||
|
S večerní mlhou, nikomu sluhou,
žádný žádnému platem – tak pravil král.
A s chladným ránem, nikomu pánem,
by po lesích a horách nečestný chodit se bál.
Za službu králi mnohé výsady –
jak kořalu pálit, svobodnou vůli prosadit.
Cos od otce zdědil, zajišťuj, bys vlastnil dál!
Ochraňuj cesty hraniční, poslušen buď vlastníku lesů,
oddán císaři, jímž je sám český král!
Smrkové lesy a jezera, hory a říčky, hluboká údolí –
Jen svému králi svobodný lid se podvolí.
A v osmi rychtách za mlhy, za bouře
vstříc svému osudu, nezlomní, svobodní.
Odchází rychtář vážený, přišla hodina,
loučí se podruh s dobrým pánem, loučí se rodina.
Opouští rychtář navždy dvorec svůj,
poslední modlitba – Duši opatruj!
Odejde člověk jak sníh tající,
ohně sklářských hutí mu svící umírajících.
|
||||
4. |
||||
|
Bezhvězdná tma, nevyšel měsíc,
černou nocí míhá se černý stín –
ruksak na zádech protržený,
na cestu drobně sype se cukerín.
Po plíživých stezkách na botách větvičky tlumí krok.
Za dne po hospodách šíří se zkazky hrůzné.
Pašerákům příběhy tyto přijdou vhod,
že v noci zbloudilé pocestné vyděsí k smrti
na záda Stilzela skřeta – skřeta skok.
Bezhvězdná tma, nevyšel měsíc,
černou nocí míhá se černý stín.
Utichnou dvorce, lamp pohasne zář,
míhá se nocí začernělá tvář.
Říjnové počasí rychle se mění,
přichází do hor první sníh.
Praská řemen ruksaku zcela náhle,
hůl při pádu odlétá v dál,
ztrácí postava rovnováhu,
paš muž okolo rozsypal.
Uvízla noha ve skalní průrvě,
o pomoc křičí muž z plných plic – Božího milosrdenství nedovolá.
Sněžilo dny, sněžilo noci.
Teplé paprsky jarního slunce
neopřou se do tváře mužovy nikdy víc.
Mění se časy, mění se doba,
mění se účel těch nočních cest.
Navzdory té době, navzdory mocným přes močály a kopce
železnou oponou člověka vést.
|
||||
5. |
||||
|
„V dnešní zbahnělé době, ničemu velkému, krásnému a ušlechtilému nepřející, jest již odvahou říci, že úpadkem přírodních krás vina je pouze přemnožená lidská společnost. – Jest ostatně věcí přirozenou, že všude tam, kde zájmy lidské střetnou se s přírodními, krása hyne.“
„In der heutigen versumpften Zeit, die allem Groβen, Schönen und Edlen abhold ist, bedarf es schon des Muts zu sagen, dass an dem Verfall der Schönheiten nur die übermäβig vermehrte menschliche Gesellschaft Schuld ist. – Es ist übrigens ein natürlich Ding, dass überall dort, wo das Interesse des Menschen und das der Natur aufeinandertreffen, die Schönheit vergeht.“
*Josef Váchal, Šumava umírající a romantická – Böhmerwald sterbend und romantisch
|
||||
6. |
||||
|
V odlehlých končinách nevlídných hor, kde stopa člověka málo je znát,
podmáčená mýtina – kol hluboké slatě bez odpovědí.
Mizí strom za stromem v objetí mlhy.
Jak havrani prolétnou myšlenky zlověstné –
křídla utkaná v černé stuhy.
Co zbylý na světě po odchodu druhého?
Prázdnu jest zůstaven, jež svírá duši.
Odříkat růženec v černé tmě.
Co počneš si má drahá beze mne?
V odlehlých končinách nevlídných hor, kde stopa člověka málo je znát,
podmáčená mýtina – kol hluboké slatě bez odpovědí.
Dál vzpíná se k nebi kostrbatý les – šedý mech zkroucené větvoví obrůstá,
kamenné temeno dvouhlavé hory děsivé příchozím musí se zdát.
Ustal na druhý den nekonečný déšť,
válí se mlha po stráních – dech to močálů a lesů.
Těžké jsou kroky chladného rána,
vyrazí z hájenky revírník a kráčí jednou z mnoha známých mu cest.
Tíživá samota myšlenky člověka k Bohu zde obrací,
nástrahy přírody a těžkost služby.
Podzim se krátí a krátí se den, brzy krajinu ovine ze sněhu šál.
Jen pevná víra a zapření marnosti naplní v horách člověka tužby.
Toho dne myšlenky postavy kráčící
vrací se do let malého kluka.
Toho, jenž v dospělých letech na památku víry tu u cesty
pro dobré pocestné zbuduje dřevěná Boží muka.
Po letech služby již srdce je zesláblé – postava náhle láme se v pase,
k promočené zemi tělo snáší se níž.
Poslední paprsek podzimního slunce opře se postavě klečící do tváře.
Poslední záblesk života horala vyprchá pohledem na vlastní kříž.
|
||||
7. |
||||
|
Všem stejným tempem kyvadlo času počítá.
Jak prokřehlá hauzírnice od dvorce k dvorci kráčí smrt.
Z urputné dálky zlé noviny.
Když zem lomozem války smutně se třese,
tu matka syna ztratí, aniž naděje se.
Vrací se nářek zoufalý od zamlklé stěny jezerní.
Hluboká voda jezera lidský smutek polyká.
Pro rozmary vyšší, pro válečná běsnění
nevrátí se mnozí k tabuli sváteční.
V krajině tma bez svitu měsíce, tma beze stínů.
Zůstanou tváře – v pamětech lidí podivné bloudí vzpomínky.
Mlhy se tulí k vzdáleným lesům, vyhýbají se bolesti,
bolesti lidí tam ve staveních, již staví mrtvým pomníky.
Bledé jsou tváře, hrůzy den přináší,
mezi sousedy vražen byl z nenávisti klín.
Než zmizí činy pod nánosy času,
sevře vše lidské válečný stín.
Končí den stmíváním, večer jest stářím –
zoufalé přání být si zas blíž.
Však ztraceným potomkům za lesem hlubokým
vztyčují za chrabrost železný kříž.
Končí den stmíváním, večer jest stářím,
na duši matky probouzí se modlitba – nevyřčené přání být si zas blíž.
V nenávist rozeštván, kdo býval sousedem.
Ztraceným potomkům za lesem hlubokým
vztyčují za chrabrost železný kříž.
Kamenná stéla ponese ta jména, než zas člověk bouři přižene.
V ní zmizí meze a staré cesty, na dříve padlé nikdo nevzpomene.
|
||||
8. |
Abele
04:19
|
|||
|
Krajina prkny pobitá,
jako by v celé zemi zbytky rakví roztroušeny.
A vina nesmytá mstí se na dětech,
ulpívá temné provinění na osudu předků obětech.*
A kolo osudu se obrací.
Kdož nízko byli, vysoko se pozvedají,
kdož hřáli se na slunné teplé výši,
střemhlav do chladných hlubin temnoty
sraženi bývají.*
Z korálů spleten život skleněný
rozsype se jak zrcadlo.
Minulosti slavné dusí ozvěny těžký sníh,
těžký sníh – těžký a hluboký.
Jména a tváře blednou, mizí v zapomnění.
Kdo provinil se, vinu pyká.
Z pokolení na pokolení úděl je předáván,
až smyta hanba v kalných proudech,
až jména dědů vybledlá.
Kolo se zvedá opět vzhůru.
Kdo vzpomene, tiše vzlyká,
kdo provinil se, vinu pyká.
Hroby a hrobky zůstávají, by svědčily o slávě lidí,
o útrapách a strádání.
Na hrobech mrtvých tančí živí
a hroby mlčky tiše svědčí, mlčí a svědčí
o lidech v sklo zakletých.
*Klostermannovo dílo v textu jest patrno
|
||||
9. |
||||
|
Vidíš světélko za oknem?
Dívej, malá, snad nekráčí sem!
Z kopců skrz lesy klesá níž.
Snad nepřijde k tobě, nepřijde blíž!
Hej hou, hola hej,
cestu ke mně si nehledej!
Hej hou, když ty spíš,
v jaké to hrůzy se probudíš?
I měl děd liškou vzteklého vnuka,
sekery ranou končí muka.
Kdyby kapličku postavili,
snad světélka by tím zastavili.
Kde končí vsi světlo, začíná tma –
náruč to lesa bezesná.
Bojím se, bojím, co může býti,
hluboko v les lépe nechoditi!
Však nejdeš-li ty, přijde ono – povídá se a traduje.
Bytostí v lesích šeptá mnoho, jak zlo kolem člověka tancuje.
Vrzla vrátka. – Tak už dost!
Jaká to maminko má budoucnost?
|
||||
10. |
||||
|
Ve stínu hor, v hlubokém údolí
toulá se děcko zeleným lesem.
Snad bludný kořen při sběru bobulí –
hluboká rána třeskutě zabolí.
Zachrání žínka nebohé děcko.
Některých bytostí lesních vřelé je přátelství
k lidu, jenž hospodaří v širokém okolí.
Zarostlé cesty, mokřady chladné, kde mlha je měkká, hroby zbloudilců bezedné.
Však i podivné zlo v lesích se skrývá –
na svazích Boubína s tisíci čerty čaroděj dovádí,
nevlídnou rukou nad horami prastará Swiza vládne,
prokleté duše myslivců, pytláků, pobití dragouni za bouře nebem se prohání.
Vrací se dřevař z hlubokých lesů, když před čarovnou nocí tma rychle padá.
Tu plameny z půdy vyráží – lákají, volají, mizí a vzplanou zas.
Ten měsíc, to ticho – opozdilého chodce jímá děsu třas.
Jak vábivá světélka uvidí plát, vlákán je mrtvými do hlubokých blat.
Po letech přichází člověk s železnou zbraní, na rtech slovo Boží mu skomírá,
vytrvalý ve svých kázáních – ovládne smutek Hercynský hvozd.
Jako by dějiny člověka v prastarých dobách na zlo bohaté nebyly dost.
Nejedna bytost strachem a žalem ze sobeckých činů za hlaholu zvonů umírá.
Děsí se krajina příchodu lidí, dogmaty myšlení svázané,
zapláče lesní svět – úderem meče odejdou poslední pohané.
Snad v mysli lidu, jenž hluboké hory obývá,
kde hladina jezer miliony hvězd zrcadlí, kde život nezná obvyklý shon,
když při večerních přástkách stařena promluví, obloha zčerná, noc rozestře peruti své,
vyvstane vzpomínka na divoký hon.
|
||||
11. |
Todesmarsch
05:29
|
|||
|
Kolik hanebných činů pamatují hory,
když člověk křivd a zla se v nich dopouští.
Cesty horské pak lemují hroby těch,
kdož lidskou rukou zemřeli beze cti.
Lhostejno vám, kdož kolem kráčíte,
ticho a chlad, když nářky odezní.
Pomalé kroky, krvavé dozvuky války
ve stínu smrti plíží se krajinou.
Tu člověk člověku katem –
mnozí tak odejdou, mnozí tak zahynou.
Zmařené životy tají jak sníh,
bolest se ztrácí, jak krok střídá krok.
Sic hory mlčí, jako by lesy pro člověka plakaly,
tisíce duší mizí v nich beze stop.
Staletými stezkami, jež vyjela kola kupeckých vozů,
ze zlosti lidské nyní proudí krev.
Zaváhání těla vedeného zbídačenou myslí
probouzí u cesty zbraní řev.
Podá-li místní ruku pomocnou,
tu bezvládné tělo sune se k promrzlé zemi.
Opuštěná stavení, staleté stodoly a domy
promění se v mrtvol tlejících hroby.
Lhostejno vám, kdož kolem kráčíte,
ticho a chlad, když nářky odezní.
Pomalé kroky, krvavé dozvuky války
ve stínu smrti plíží se krajinou.
|
||||
12. |
Totenbretter
06:07
|
|||
|
Steh still mein Christ und wohl Betracht
Wie gewaltig ist des Todes Macht?
Er wirft die Stärksten auf die Bahr
Nicht achtend Jung, noch Alte Jahr.
Dann, Sterben ist der letzte Schluss
Der Junge kann, der Alte muss.*
Umírá rodička v křiku a křečích,
lože třesou se nebesa zdobená.
Ze světnice stěn shlíží na ni svatí –
obrazy na skle malované.
Život je těžký v šumavských lesích,
nespatří tento svět nová tvář.
Lopotou souženi a tvrdou dřinou,
společenství překvapí namísto života smrt.
Sklání se hospodář nad ložem své choti,
sklání se, truchlí – žena vstupuje v zář.
Zastavil se život v osadě horské,
na zvonici zvon se rozhýbal –
zní umíráček, zvuk pohlcen lesy,
jen čas a dřina utlumí žal.
Zastavil se život v osadě horské,
na zvonici zvon se rozhýbal.
Zhotovil truhlář dubová prkna,
hlava jest zdobena kříži třemi.
Na nich těla spočinou, než roztaje sníh,
než bude možné je předat zemi.
*převzato z textu náhrobku šumavského v díle pana Kudrličky zveřejněném
|
||||
Panychida Plzen, Czech Republic
The band hailing from the Czech Republic evolved into distinctive mixture of black and traditional heavy metal after more
than fifteen years of existence.
And it is the new album which takes the listener to the most fascinating journey on the south border of Bohemia, into the old times of Šumava mountains.
... more
If you like Panychida, you may also like:
Uinuos Syömein Sota
by Havukruunu
supported by 25 fans who also own “Gabreta Aeterna”
A Pagan black metal masterpiece. Folk and black metal elements fuse into one extremely catchy and awe inspiring album. This band does not disappoint from all the high praise sent it's way.
go to album
supported by 22 fans who also own “Gabreta Aeterna”
I'd say Havukruunu is the rightful holder of the Crown and the mantle of Quorthon. Epic choirs, vikingesque themes and tales from the other times, of the Finnish paganism back in the days before our ancestors were brought to the cross and forced to kneel while feeling the bloody sword of saviour on their throats made to kiss the hand of murderers who burnt thousands, tore down our holy places and took our holy days. Eyes teary I listen to these songs, never forgiving the crimes of the cross!
go to album
Панихида
by Krzysztof Drabikowski
supported by 22 fans who also own “Gabreta Aeterna”
La traversée du désert n'aura pas duré quarante jours mais quatre longues années... Avec Панихида, Батюшка renaît enfin de ses cendres et, bien que désormais seul (ou plus exactement entouré de deux chanteurs), Христофор accomplit un miracle. Il s'inscrit dans la continuité de Литоургиiа avec un black metal orthodoxe qui nous convie ici à une cérémonie dédiée aux morts. Sa vision est englobante : les mélodies, la gravité et le silence font toucher le paradis ; l'agressivité est luciférienne.
go to album
featured on Bandcamp Radio Mar 17, 2023
go to album
The Crowning Quietus
by INCONCESSUS LUX LUCIS
The UK band bring the wild "Saturnian Black Magick" of their live shows to a full-length rooted in the Swedish black metal tradition.
go to album
featured on Bandcamp Radio Mar 29, 2024
go to album
Tales Of Othertime
by Stormkeep
supported by 22 fans who also own “Gabreta Aeterna”
Masterful use of acoustic passages and synth stuff. This is definitely my favorite black metal-dungeon synth kinda album I've found recently. Each track flows into the next so well, I cannot recommend it enough.
go to album
